Historie osídlování Beskyd
(Něco málo o hospodaření na loukách a pastvinách Beskyd)
Krajina moravských Beskyd je v porovnání s jinými oblastmi České republiky velmi mladá. Na konci pravěku sice člověk – zemědělec sídlil v podhůří a také v některých nižších polohách hor, ale změnil krajinu jen na malých plochách. Díky změně klimatu potom lidé z Beskyd na mnoho staletí odešli a objevili se až ve 13. a 14. století v období velké kolonizace přemyslovského státu. Tato kolonizace znamenala hlavně osídlení podhůří a údolí řek, do nitra hor ještě stále lidé příliš nepronikli. Moravské Karpaty v té době tvořily těžko proniknutelné hraniční hvozdy. Tvář krajiny se začala podstatně měnit od 16. století díky pasekářské kolonizaci. Počet obyvatel v podhůří vzrůstal a půda je už nestačila uživit. Tento problém lidé řešili rozšiřováním zemědělské půdy v horách. Vytvářeli zde paseky – vyklučili les, založili louky a pole a později tu postavili i hospodářská stavení a domy. Pasekářské osídlení znamenalo rozšíření už existujících vesnic a také vznik vesnic nových. Ve stejné době se v Beskydech projevila také tzv. valašská kolonizace. Přistěhovalci přinesli znalost salašnictví, které dokázalo využít zejména hřbety a prudká úbočí hor.
Pro vlastníky panství byla pasekářská i valašská kolonizace výhodná. Kromě toho, že některá panství provozovala skelné hutě, které se přemisťovaly za dřevem, neuměla doposud vrchnost rozsáhlé lesní majetky příliš využít. Nájem z pasek a platby ze salaší tedy pro ně znamenaly velký ekonomický přínos, a proto panství vytvářela většinou pro další kolonizaci vhodné podmínky.
Obrat nastal s nástupem průmyslové revoluce. Vznikající průmysl potřeboval velké množství dřeva, a tak se naopak stal výnosným majetkem les. Proto už v 18. století a potom hlavně v 19. století nastalo postupné a později i radikální omezování salaší, vykupování nebo zabírání pasek a jejich zalesňování.
Tento krátký přehled osídlování a hospodaření v Beskydech ukazuje, že zdejší krajina procházela velice rychlými změnami. Na mnoha místech zde v průběhu několika málo staletí byla původní lesní krajina úplně odlesněna a pak proměněna opět zpátky v les.
Trvalé travní porosty, jak je známe dnes, začaly vznikat pomalým a náročným potlačováním lesa. Na počátku byla prostá pastva dobytka v lese. I na zimní krmení se zpočátku sušila pouze letnina – mladé letorosty listnatých keřů. S rozvíjejícím se zemědělstvím stále většího významu nabývala bylinná píce, sklízená z porostů pasek a lesních světlin. Postupně se dařilo udržovat větší a souvislejší plochy bezlesí, kde se nahodile kombinovalo vypásání a sečení na stejných plochách, ale zásadním způsobem stále převažovala pastva. Na řadě luk se páslo na jarní trávě, louka se kosila až později v létě. Jinde pokosili luční porost dříve a vyháněli již jen na pastvu otav. Díky takto kombinovanému způsobu údržby travních porostů převažuje na Valašsku vegetace, která není ani jednoznačnou loukou, ani jednoznačnou pastvinou. Tento kombinovaný způsob obhospodařování je na mnoha místech rozšířený dodnes.
…a dnes?
Dnes pokrývá většinu území CHKO Beskydy les. Louky a pastviny zabírají zhruba patnáct procent. Zájem vlastníků o hospodaření na loukách a pastvinách postupně klesá. Množství obyvatelstva, které pokračuje v tradičním pasekářském způsobu života je velmi malé a hlavní díl péče o krajinu tudíž přebírají zemědělští podnikatelé. Proto je pro zachování současné krajiny v budoucnu tak důležité nastavení jednotlivých dotačních programů. Současný zemědělec se totiž nerozhoduje, zda pro provedení dané práce je vhodné počasí, či období. Dnešní zemědělec sleduje termíny, od nebo do kdy musí mít sklizenou louku nebo třeba pokoseny nedopasky. Někde zase nesmí hnojit a tím pádem se vědomě předem připravuje o vyšší výnosy, kompenzací za zvýšené dotace. Právě tato svázanost, často nepřesně nastavenými limity a termíny, nutí zemědělce opouštět výměrou malé, terénně složité lokality, jejichž obdělávání je časově, technologicky i finančně náročnější než u větších a přístupnějších půdních bloků. A právě snaha o dodržení nastavených podmínek vede k problémům ve vztahu k zachování biodiverzity. Dalším problémem je, že vymírající generace hospodářů nemá komu předávat pozemky, znalosti a zkušenosti. Mnoho luk a pastvin je tak dnes ohroženo tím, že už se na nich nehospodaří. Tyto pozemky v lepším případě zarůstají, a les se vrací na místa, odkud jej člověk kdysi vytlačil. V horším případě jsou přímo řízeně zalesňovány, často nelegálně a navíc nepůvodním smrkem. A pokud louky a pastviny nejsou využívány, rychle z nich mizí také vzácné druhy rostlin, především orchideje…
